9 koncepty, které pomáhají pochopit japonskou kulturu

• 9 koncepty, které budou pochopit japonské kultury

Kouzlo věcí, smutný osamělý tlumený na pokraji vyhynutí barev a zvuků, stopy času, věčné v současných, polámané větve a další zajímavé metaforu, která jen stěží lze vysvětlit untranslatable japonských slov.

Předběžné oznámení. Přesná definice pojmů níže, nejsou tam, oni, stejně jako jiné nápady, které se objevily v Japonsku ve středověku, vágní, špatně formulované, ale jasně cítil. Přeložit slovo nemožné. Evropská vědomí vyžaduje jasnou logiku, jasný jazyk a japonský brzy staví koncepty do stínu a odkazuje se na něj více tajně, intimní. Z tohoto důvodu mnoho výkladů, na jedné straně, na druhé straně - nedostatek jakéhokoli druhu byla vysvětlující, s výjimkou obrazně, tajemný.

Hokusai. 1830-1850 let

物 の 哀 れ

Mono no aware - doslova „kouzlo věcí.“ Představa, celý příběh je prostoupen klasické literatury, vyvinula desátého století. No současné zotavuje ze středověkých textů: próza, poezie a esejů. Pojem „věci“ zapotřebí v tomto případě vykládat extenzivně: věci - to není jen objekty tohoto světa, ale i pocity lidí a samotní lidé. Avaré - „smutný kouzlo“, ke kterému dochází při pohledu na „věci tohoto světa“, je hlavním rysem, který - křehkost a volatility. Sad půvab věcí je do značné míry souvisí s realizační nestálosti, pomíjivosti života, s jeho nespolehlivý, dočasné povahy. Kdyby život nebyl tak pomíjivé, nebylo by v tom žádné kouzlo - to je psáno v jedenáctém století, slavný spisovatel. Mono no aware je spojen také s mimořádnou citlivostí, která se pěstuje v období Heian klasického období (IX-XII století), schopnost zachytit ty nejjemnější proudy života. Jeden básník napsal, že slyšel šustění krve coursingu žilách, uslyší padající třešňové lístků. Avare znamenalo zvolání přenášena citoslovce „ach!“ A pak získalo význam „kouzlo.“ Jiní autoři se domnívají, avare rituální zvolání: „avare“ - tak volal k nejdůležitějších momentů akce a myšlenek starověkého náboženství šintoismu.

Hokusai. Hráči. 1830-1850 let

無常

Mudzo - "efemérní", "slabost", "variability". Představa vyvinula v raném středověku pod vlivem buddhismu, zvláštní stav mysli, když je člověk akutně vědom pomíjivosti času, křehkosti a nestálosti každém okamžiku života. Moment je vnímáno jako něco prchavé rukou. Doba zabíjí lidi, pocity, zničení paláce a chaty, změní obrysy břehu moře - tato myšlenka není nová, nová - v souvislosti s Japonci na plynutí času, jak se něco tragického prochází. Pomíjivost, pomíjivost se stala jedním z hlavních kategorií japonské kultury po mnoho staletí, tato kategorie se mění - v sedmnáctém století, to má podobu ukiyo „plovoucí svět“, rytecké umělce, kteří vylíčil svět, jeho práce s názvem obrazy plovoucího světa. V osmnáctém a devatenáctém století, existuje literární žánry - „příběhy o driftování svět“ Slabost v tomto okamžiku již není vnímána jako tragická, vysmíval se přes něj jedním z hlavních spisovatel té době řekl: „Ano, my všichni plaval, ale zábavná, stejně jako dýně, že odráží na vlnách.“

Hokusai. Květ a bud. 1830-1850 let

寂 び 侘 び

Saby / Wabi. Sabi - koncept středověké estetiky, může být popsán jako „osamělost smutek“, „chudoba“, „bezvýraznost“, „slabé“, „klid“, „stín“, „tlumeným až k bodu vymizení barev a zvuků“, „odtržení“. Všechny tyto definice kružnici o hodnotách, ale to ne prozradit úplně. Slovo se nachází v VIII století v první básnické antologie Japonce „Sbírce bezpočtu listů“ ( „Manjóšú“). Básník Fujiwara žádný Shunzei ve dvanáctém století používali toto slovo. V jednom z jeho pyatistishiya tanku je obraz „zamrzne zakrnělý třtiny na pláži“, která je považována za časné ztělesnění Sabi. Nicméně Sabi estetické ve své současné podobě vznikla v sedmnáctém století, haiku básník Matsuo Basho a jeho následovníci. Tak jsem chtěl psát, oni formulovali principy estetiky, ale to není - spíš věděli, jak vyhodit pocit osamělosti, smutku, odpoutání od světských věcí v duchu filozofie Zen buddhismu. Ovlivnil filozofii a ústraní, daleko od světa, osamělý asketický život v horách, chudé, ale vnitřně se zaměřil - ale odlišný filozofie nevysvětluje vše. Nic konkrétního se řečeno nebo napsáno nebylo - a to je tajemství poetika sabi / Wabi. Když básník Matsuo Basho zeptal, co Sabi, odpověděl, že on je starý muž, oblékat slavnostní šaty jít do paláce. Basho nikdy nedal jasné definice, on se vyjádřil obrazně, klesá tajemné fráze, plné skrytých významů, které jsou pak interpretovány jeho učedníky. Sabi je obtížné pochopit, že je nemožné, aby strčit prst, to brzy rozlila do vzduchu. Sabi je někdy označován jako „starobylé krásy“. Wabi - Sabi je na druhé straně; popisovat to, můžete si vybrat slovo ‚zjednodušení‘. Jestliže vymezení řetězce, pak hodí slovo „chudoby“, „skromnost“, „chudoba“ (včetně chudoby slov na snímku něco), „bezvýraznost“, „osamělý poutník na cestě,“ „Ticho, který může být slyšen vzácný zvuky - kapky padající do sudu vody ". Absence patosu úmyslné primitivism - je také Wabi. Součástí definice se shoduje s definicí wabi Sabi, - na druhé straně, jsou dvě různé věci, tyto pojmy dvoyatsya. Čajový obřad, například sabi částečně zakotvena v konceptu ANRE - „stop time“ „patinu“,

Hokusai. Cup. 1830-1850 let

Projekt deklarace o inzerované webové stránky

慣 れ

Nare - "patina", "stopy času." Jako součást estetiky ANRE se oceňuje, jako je nefrit kámen na dně, která obsahuje lehký opar, silný matný lesk „jako by hluboko v jeho vyztuženou kus dávné vzduchu“, jako jeden spisovatel napsal. V tomto souřadnicovém systému, průhlednost křišťálově není oceněno: jasnost, brilance nemusejí snění. Japonský papír, který je vyroben ručně v obcích, také nesvítí, je drobivý povrch jemně absorbuje světelné paprsky, „jako načechraný povrchu sypkého sněhu.“ Patina starověku, je patina, temnota zhoustne čas obsažený ve tmě - černé a tmavě červené - laku ware. Ocenil, že „má hluboký stín, a ne povrchní jasnost.“ Nare - mírné mastnoty věci: nádobí, nábytek, oděvy - Je tomu tak proto, že se často dotkne rukou, az nich zůstává slabý povlak tuku, která je absorbována, vytváří zvláštní teplo, opar. Dull lesk nádobí, zablácené tmavá barva japonská marmeláda yōkan zpívala nádherný spisovatel Soseki Natsume ve svých vzpomínkách na dětství, „Vedoucí trávy“ v nedostatečně osvětlených vnitřních japonských restaurací evokuje přesně ten pocit vrstev tmy, a který dosahuje chytrý umělec.

Hokusai. Bamboo. 1830-1850 let

幽 玄

Yugen - „skrytá krása“, „tajemná krása“. Nejzáhadnější koncepce japonské estetiky, je těžké být rozluštěn. Je známo, že toto slovo pochází z čínských filozofických spisů, což znamená „hluboký“, „vágní“, „tajemný“. Yugen je často chápána jako non-racionální chápání smutné krásy světa a lidských pocitů. V poezii pyatistishiya-tanku se slovem „yugen“ popisuje hlubší smysl básně, které by měly uhodnout při čtení textu poskytuje téměř žádné stopy. Třinácté století básník Fujiwara žádný Taiko ve své výuce nabízí kategorie buddhistický Satori - „inspirace“ pro pochopení skryté krásy, insight dosáhl nejvyšší koncentrace ducha, náhlé intuitivní pochopení podstaty věcí. Yugen - to je něco, co se skrývá pod slovy, skutečnost, že, například, divadelní herec, ale lze extrahovat text hry. Zeami, zakladatel divadla, ale zdědil slova básníků, napsal, že „yugen -. Subtilní odstín bambusu na bambusu“ Zeami ve svém slavném pojednání „Poznámky k stylu květ“ (XV století), složitých právních divadla, kde odhalí tajemství umění herce, napsal, například, že „sníh v stříbrný pohár“ - květ mír, klid, klid, herec hra může otevřít tento květ, který není běžně viditelná. Skrytý, obtížné dosáhnout krása je v estetice yugen více než krása jasné, otevřené, tučně.

Hokusai. Kočičí drápy čištění. kolem roku 1850

不易 流行

Fueki-Ryuko - "věčný - proud" nebo "věčný proud". V poezii, haiku trojčata fueki-Ryuko - tento pocit stálosti a neměnnosti věčné v neustále se měnícím světě, je nedotknutelnost poetické tradice, nerozlučně spjaty s variabilitou forem, to je hluboká vědomí, že věčný je sloučen s proudem. Universal, „space“ Plán se týká báseň s přírodním světem, je kroužení ročních období v nejširším slova smyslu. Tam je další plán v básni - konkrétní, věcné, hmotný svět je jasně uvedeno, spíše tyto věci. Básník Takahama Kyoshi ve dvacátém století, napsal: „V poezii není místo víc než slova objektů a jevů, které přitahují lidských srdcí jen zvuk.“ Rozdíly mezi „věčné“ a „tekutý“ někdy ne okamžitě identifikovat. Oba prvky by nemělo automaticky proudit od sebe navzájem, nebo mezi nimi nebude napětí. Ve stejné době, „by neměly být zcela nezávislá; odrážel jeden druhého, musejí vytvářet stejné podtexty a asociace. " Jednota těchto dvou principů je význam básně.

Hokusai. Létající veverka. kolem roku 1850

栞

Shiori - jednou slovo znamená „zlomený větev“, že je to znamení, označující cestu do lesa, pak „Záložka do knihy,“ je doslovný význam „flexibility“. Ciori - stav duchovní spojení, které jsou nezbytné pro pochopení hlubší význam jevů. Žák Basho básník Coeur napsal, že Shiori je třeba chápat jako „soucit“, „smutek“, „promiňte“, nicméně, to není vyjádřen nebo obsah básně, slova nebo technik, pocit Shiori nemohou být převedeny obvyklým způsobem, a dospěl k závěru, předpokládané v (odzo), která je odhalena v důsledku připojení. „Je to něco, co je těžké říci slova a psát štětcem“ - slov Coeur.

Katsushika Hokusai. Okurky a lilek. 1830-1850 let

渋 み

Sibumi - typ a smysl pro krásu, který vznikl ve čtrnáctém století, je spojena s viskózní koláč chuť tomel. Když lidé mluví o sibumi, si dobře pamatuji hořkou chuť zeleného čaje. Sibumi obtížné pochopit, tento pocit jen přijde k člověku bez velkého vysvětlování. Sibumi zprostředkuje smysl pro nakyslou hořkostí života, jednoduchost, odvahy, zřeknutí se krása, syrovosti formuláře, původní nedokonalosti. Například ceněné poháry pro čajový obřad, při kterém dochází k prvotní povaha hlíny, ze kterého je vyroben, mohou být podobné dřezu, na kusy dřeva, jako je k dispozici na pláži. Muž, šálek čaje, meč, oblečení, báseň, obraz může být Shibuya. Text může být v Šibuja narážky, bez zbytečných, „krásný“ slova. Shibuya je vytvořeno přes jednoduchost, blízkost k přírodě, nepřítomnost „-designed“. Sibumi - je nejvyšším měřítkem krásy a krásy chvály. Někteří autoři definují sibumi jako „bez námahy dokonalosti“ jako klid, „Snadné mysli“. Sibumi není třeba pochopit, že je sám. Sibumi - není rozumět, ale pouhá znalost bez námahy, je „výmluvný ticho“. Jeden spisovatel věřil, že volný pták létání ve vzduchu může být sibumi. ilustrací Zdroj: Library of Congress.

Autor Helen Dyakonov